Naši duchovní správci

P. Václav Fojtík

Narodil jsem se 20. března roku 1982 ve Valašském Meziříčí, téhož roku v květnu jsem byl pokřtěn. Na svět jsem přišel po sourozencích Martě a Ondrovi jako třetí dítě rodičů Josefa a Jany. Od té doby se začíná odehrávat příběh jednoho lidského života, který směřuje ke svému naplnění v Kristu Ježíši.

Mé mládí začíná v rodinném domku ve Valašském Meziříčí, kde naše pětičlenná rodina žije spolu s prababičkou Ludmilou. Po krásných letech dítěte předškoláka absolvuji základní školu a poté Integrovanou střední školu sklářskou, obor managment sklářský/manažer. Na začátku druhého ročníku střední školy naši rodinu na věčnost opustila zmíněná prababička Ludmila. Tato událost se mi do srdce vepsala tučným písmem. Její zesnutí považuji za jeden z rozcestníků na mé pozemské pouti.

V průběhu středoškolských studií se více uchyluji do „vlastního světa“, v němž ústřední místo má samota, pochybnosti, četba, výtvarná činnost a veliká touha po velikých věcech. V 17 letech přijímám svátost biřmování.

Po zdárném složení maturity roku 2001 jsem si nepodával přihlášku na vysokou školu, ač by mi to výsledky dovolovaly. Nechal jsem budoucnost jaksi otevřenou. O prázdninách, které následovaly po ukončení střední školy, jsem zavítal na Františkánské setkání mládeže na Cvilín, kde jsem došel, řekněme, osobního obrácení. Setkal jsem se blíže s tím, který je Pán, a který pro mne má připravený životní úkol. Od tohoto okamžiku, jenž mohu považovat za další z životních rozcestníků, začíná vědomá cesta k hledání Boží vůle.

Po dvou měsících mne Prozřetelnost zavála do italského Assisi, kde kongregace Otců rogacionistů pořádala roční pobyty pro mladé i starší muže, kteří hledají své povolání v církvi. Asi po půl roce jsem se rozhodl tuto komunitu opustit, neboť jsem učinil rozhodnutí, jakým směrem se má dále ubírat má životní cesta. Rozhodnutí znělo: „Necítím povolání ke kněžství. Po svém návratu domů nastoupím civilní službu.“

Když jsem tedy dorazil domů, asi během čtrnácti dní jsem nastupoval na civilní službu na týmovou faru do Vranova nad Dyjí, neboť mne zaujala nabídka, již jsem četl v Katolickém týdeníku, že tento tým kněží a laiků hledá pro svou misijní činnost spolupracovníky. A tak rok a půl jsem strávil ve Vranově nad Dyjí. Náplní naší civilní služby byla společná modlitba, mše svatá, opravy kostelů a far, úklid, pomoc při lidových misiích, apod.

Po zakončení civilní služby jsem nastoupil do přípravného (nultého) ročníku teologického konviktu a po něm následovalo 5 let seminárních studií. 21. června roku 2008 jsem přijal jáhenské svěcení a rok nato 27. června svěcení kněžské.

První rok kněžské služby jsem strávil v Kroměříži u Sv. Mořice, další dva roky ve Veselí nad Moravou u Sv. Andělů strážných a tento rok tedy začínám u Sv. Rodiny v Luhačovicích.

Když zpětně pozoruji cesty, jež mi připravil Pán, vede mne to k úžasu a vděčnosti, ale zároveň k očekávání toho, co nás všechny ještě čeká.

Bohu díky za vše.